Síra (žlutá) se naváže na povrch nanočástice za vzniku sulfidu stříbrného Ag2S a dojde k rozpadu makromolekul buněčné membrány bakterie.

Podobným mechanismem může stříbro působit i na další aminokyseliny, obsahující sulfidickou síru (methionin, (S) -N-formylmethionín). 

Na obr. č. 4 z elektronového mikroskopu je názorně vidět, že dochází k deformaci povrchu membrány bakterie, mechanickému pnutí, následkem čehož bude její protržení.

Při těchto reakcích je nutná přítomnost kyslíku, tedy neprobíhají v redukčním prostředí střevního traktu, což umožňuje přejít nanočásticím stříbra do krevního oběhu bez ztráty aktivity a zároveň nedochází ke zbytečnému poškozování střevní mikroflóry. Naopak iontové stříbro IONT (bezbarvé tzv. iontově-koloidní stříbro), které obsahuje převážně stříbrné kationty, působí přednostně ve střevním traktu, kde je pravé koloidní stříbro (ARGENA, UNIVERSAL) mnohem méně účinné. Toto se potvrdilo např. při léčbě kandidóz a jiných střevních onemocnění. Kationty stříbra reagují se sulfidickou sírou (S-II) i bez přítomnosti kyslíku a tak zcela zreagují ve střevním traktu se střevní mikroflórou a dále se nedostanou.

Zajímavé je působení koloidního stříbra uvnitř buněk - proti vnitrobuněčným parazitům. Při tomto procesu používá koloidní stříbro kyslík z velmi reaktivních tzv. ROS-radikálů, což jsou škodlivé volné kyslíkové radikály, odpovědné za předčasné stárnutí buněk. Čili v tomto případě působí nanočástice stříbra jako určitý "elixír mládí".